Při pročítání starých čísel Filatelie jsem se dočetl, že Dráček na Světové výstavě Capex v Kanadě 1996 získal PZ za specializovaný exponát Hradčan a k získání VPZ mu chyběl pouze jediný bod.
Navíc byl v kategorii mládeže vyhodnocený jako druhý nejlepší.
Dráčku, dodatečně blahopřeji

A bolo by možné niekte zhliadnúť ten exponát, ak ešte existuje?

Kde ty staré sněhy jsou.... ale měli pěknou medaili i cenu 🙂

Byla to poslední výstava jako mládežníka, exponát byl poté ještě několikrát přepracován a vystavován např. na výstavě Praga, poté jsem ho přestal vystavovat, protože dostal +- jeden stupeň max. nejvíce co mohl a pokud bych chtěl dostat vyšší hodnocení, znamenalo to zainvestovat cca několik stovek tisíc Kč do dalšího materiálu a to jsem nebyl ochotem(to už nebylo o sbírání a znalostech,ale jen o penězích...)!!!

Ale jak jsem psal v úvodu, to je již minulost...😉

Já se jen divil odkud máš takové znalosti Hradčan.
Je faktem, že u každé ZZ, kterou sbírá hodně sběratelů se člověk dostane do situace, kdy už záleží pouze na penězích. Výjimkou je Afghánistán, který sbírá málo lidí a za pár korun se dají koupit vyslovené rarity, které by u jiných států stály statisíce. Dráčku, tak Ti přeji hodně zdaru i při budování sbírky Afghánistánu.

Jaromíre, jsi bezbřehý optimista a kramobyčejný inovátor:-) Odhazuji v dál svou mnohasettisícovou sbírku světových aršíků a vrhám se na specializované edice Nicaraguy:-))) Nic ve zlém, Jaromíre:-)

Každé sbírání je o penězích. Jen si myslím, že při případném prodeji má větší šanci sbírka ČSR I a Afganistán zůstane neprodejný, nebo za "babku".

Myslím si, že Afganistán v prípade nutnosti by sa nepredával v ČR....... ale trebárs v Nemecku, Anglicku... a tam dosiahnutá cena už by asi bola zaujímavá.

Na druhou stranu Jaromir získává do sbírky Afghánistánu celkem hezké rarity a i unikáty někdy i za slušně nízké peníze, protože tomu málokdo rozumí. Pokud by to odprodal někomu kdo se o to zajímá určitě by neprodělal :-). To jen tak teoreticky :-).

Sbírání je sice o penězích, ale znalosti jsou také hodně důležité. Za nízké peníze se pak dá koupit něco hezkého do sbírky. Také je to i o štěstí. A to je na té naší filatelii asi to nejkrásnější. Pokud by to bylo pouze o penězích byla by to strašná nuda :-).

U nás je moje sbírka Afghánistánu neprodejná. Ale v zahraničí se docela prodává. Nebo lépe řečeno: nabídka je malá, ale prakticky všechno se prodá a zažil jsem i případy snad za 10 násobek vyvolávací ceny. (Např. na jedné aukci byla pěkná sbírka a několik položek s celkovou vyvolávačkou asi 2.500 Eur a vyjelo to okolo 20.000 Eur). Jen si už nevzpomenu která, snad by si vzpomněl Ikanek. Na určitých prestižních aukcích jsem si ani "neškrtnul" jak to vyjelo vysoko (Harmers, Druot). Sandafayre prodává např. tygří hlavy vysoko nad katalog. A nejlepší část Dietrichovy sbírky se u Feldmana v roce 2003 prodala včetně provize asi za 17 milionů našich Kč (koupil ji Jaretzki- Německý národní komisař a člen Klubu 100 Monte Carlo), který mimochodem bude vystavovat příští rok na Světové výstavě v Indii. Pokud bych v Indii získal nějakou medaili a sbírka se dostala do prestižní aukce, tak bych ji zhodnotil mnohonásobně. Ty nejlepší materiály jsem koupil za babku, protože kupec nevěděl co prodává (byly to menší aukční firmy). Co se týká financí, tak nevěřím pokud někdo říká, že sbírá pouze z čisté lásky ke známkám a nezajímají jej peníze. Vždyť nejvíce dotazů zde je na cenu známek nebo sbírek. Myslím si, že každý sběratel touží mít hodnotnou sbírku a věří, že prostředky, které do nich vložil, po čase buď zhodnotí, nebo aspoň neztratí na hodnotě.
Někdy dojde ke katastrofě, jako v případě ČSR II. Sběratelé, kteří tyto známky nakupovali v letech 1960 - 1990, tak vzhledem k tehdejší kupní síle, současné kupní síle a ceně známek tehdy a dnes utrpěli znehodnocení svých sbírek snad 90%.